Muzeum Podkrkonoší v Trutnově je regionálním muzeem s působností pro okres Trutnov a přilehlý region, představovaný především oblastí Krkonoš a Podkrkonoší. Zřizovatelem muzea je od 1. 1. 2008 město Trutnov, na plnění odborných regionálních funkcí muzea přispívá každoročně Královéhradecký kraj, který byl zřizovatelem v předchozím období. Hlavním účelem a posláním organizace s právní subjektivitou je plnit funkci muzea (včetně standardizovaných veřejných služeb, poskytovaných muzeem podle zák. č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy, ve znění pozdějších předpisů) ve smyslu platných právních předpisů o ochraně sbírek muzejní povahy. Zřizuje se za účelem získávat, shromažďovat, trvale uchovávat, evidovat, odborně zpracovávat a zpřístupňovat veřejnosti sbírky muzejní povahy. V souladu se svým posláním vyvíjí organizace tyto hlavní činnosti:
Shromažďuje a eviduje sbírky hmotných dokladů vývoje prehistorie a historie, zejména z území okresu Trutnov, v oborech archeologie, etnografie, historie a dalších pomocných věd historických. Zpřístupňuje sbírky formou stálých expozic a krátkodobých výstav. Provádí konzervátorské práce sbírkových předmětů. Poskytuje veřejné knihovnické a informační služby a provozuje veřejnou základní knihovnu se specializovaným knihovním fondem. Provádí propagaci a veřejnou osvětu formou publikační činnosti, vydávání periodických a neperiodických publikací, nabídky upomínkových předmětů, distribuce propagačních a informačních materiálů. Pořádá samostatně nebo ve spolupráci s ostatními subjekty kulturní a vzdělávací programy, výstavy, odborné konference, sympozia a semináře, vše se zaměřením na historii a její pomocné vědy. Poskytuje odbornou a metodickou pomoc orgánům veřejné správy, zpracovává posudky, expertízy a rešerše, poskytuje informace široké veřejnosti a jednotlivcům. Při výkonu své činnosti spolupracuje v případě potřeby s muzei, galeriemi, archivy, vysokými školami, s Akademií věd České republiky a s dalšími, jak tuzemskými, tak zahraničními partnery. Muzeum je oprávněno vstupovat do profesních sdružení. Na základě pověření Ministerstva kultury České republiky a dohody s Akademií věd České republiky provádí podle zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči archeologické výzkumy a archeologický dohled na lokalitách dotčených terénními zásahy v okrese Trutnov. Podílí se na koordinaci provádění archeologických výzkumů a péči o movité archeologické nálezy.
Muzeum sídlí ve Školní ulici čp. 150 nedaleko Krakonošova náměstí a má celoroční otevírací dobu (denně mimo pondělí 9-12, 13-17 hodin). Současná budova muzea stojí na místě někdejšího trutnovského hradu. K muzeu patří bývalá hradní sklepení, v nichž je nájemcem provozována restaurace a music club Pod Hradem.
Muzeum Podkrkonoší v Trutnově bylo založeno jako městské v roce 1890 tehdejším starostou dr. Josefem Flöglem se začleněním pod německou správu. Počátky muzea nebyly jednoduché. Začínalo se velmi skromně. Nebylo k dispozici stálé sídlo, a tak byl sbírkový fond , který byl tvořen ponejvíce z darů, shromažďován v budově reálky ve Školní ulici. V počátečních letech existence muzea dosahoval počet evidovaných předmětů jen několik desítek. Teprve polovina 20. let 20. století přinesla určitý zlom a sbírka se začala utěšeně rozrůstat. O této době lze již také hovořit jako o počátcích cílevědomé sbírkotvorné činnosti trutnovského muzea. Po mnohých stěhovacích peripetiích získalo muzeum v roce 1927 několik místností v dívčí obecné a měšťanské škole, sídlící v budově bývalého hradu.
Teprve v roce 1950 připadl celý objekt výhradně muzeu. V této době bylo zaevidováno zhruba 6 tisíc předmětů a začaly se také pořádat krátkodobé výstavy. Muzejní fond se v následujících letech úctyhodně rozrůstal.
Za dobu své existence prošla budova muzea rozsáhlými opravami v 60. a 80. letech 20. století. Poslední větší rekonstrukce byla realizována v roce 2012 (sanace dřevomorky a koniofory, opravy krovu, výměna části střešní krytiny, prosklené zastřešení atria, zpěvnění trámů podlah atd.) Roku 2017 vznikly rovněž nové expozice, jejichž ideou je připomínat mj. hradní a zámeckou tradici objektu muzea.
Trutnovský hrad
Muzeum Podkrkonoší v Trutnově sídlí v budově, která se nachází na místě někdejšího trutnovského hradu, resp. zámku. Trutnovský hrad stával na severní straně města při srázu nad bývalým mlýnským náhonem řeky Úpy, na malém návršíčku v rámci městského areálu. Hradní sklepení byla rovněž součástí hradu. Nebyl to hrad velký, svou rozlohou patrně nepřesáhl plochu dnešního muzea s přilehlým prostranstvím mezi muzeem a kostelem.
Podívejme se nyní po jeho historii. Pomineme romantické názory, pověsti, zaznamenané až v 16.století trutnovským humanistickým kronikářem a malířem Simonem Hüttlem, že trutnovský hrad byl původně loupežnickou tvrzí doby knížecí. Pravidelný půdorys města slezského typu dokládá názor, že vznik hradu je nutno položit do doby vzniku města, tedy někdy po roce 1250. Vznik hradu a města spolu těsně souvisí, hrad se stal jeho nedílnou součástí, stal se obranným uzlem městského opevnění. V souvislosti s ukončením procesu osídlení kraje vzniklo město i hrad Trutnov (tehdy ještě nazývané Úpou) především přičiněním moravského rodu pánů ze Švábenic, erbu čtyřstřelí.
V průběhu 2.pol. 13. století byly na trutnovský hrad přeneseny úřady úpského kraje, od r. 1277 kraje manského s určitou soudní autonomií, z bývalého centra této oblasti - osady a hradu Úpy - dnešního Horního Starého Města. Trutnovský hrad se poprvé výslovně připomíná v r. 1316, kdy dal král Jan Lucemburský do zástavy Půtovi z Turgova městečko Dvůr s many k témuž městečku a k městu Trutnov, s výjimkou však města a hradu Trutnova. Z trutnovského hradu bylo trutnovské manství spravováno od 13. do 16. století. Hrad přečkal i války husitské. V roce 1437 dostala hrad i město Trutnov věnem manželka císaře Zikmunda Barbora. Ta je r. 1441 zastavila Hanušovi Welflovi z Wansdorfu, který dal hrad opravit. Tento oblíbenec krále Jiřího byl hejtmanem na Trutnově do ledna 1484, kdy byl v této funkci vystřídán svým zetěm Fridrichem ze Šumburka. Nastaly podivné časy.
Zásluhou trutnovského kronikáře 16. století Simona Hüttla se dozvídáme od konce 15. století a po celé století 16. podrobné zprávy o trutnovském hradu. Dovedeme si na jejich základě udělat alespoň částečnou představu, jak asi hrad vypadal. Jedním z nejdůležitějších příslušenství každého hradu byla studna. Na trutnovském hradě byly studny dvě. Stará studna na zámeckém dvoře, ležící asi sáh od městské zdi k Úpě, byla v květnu 1488 přikryta novými prkny. Když pak byl do studně shozen kámen, zvonilo to, jakoby v ní ležel velký kotel nebo sud či brnění, takže tam asi před dávnými časy někdo něco hodil, napsal kronikář. V tomto roce byla znovu zřízena i druhá studna, která byla sotva 12 kroků od zámecké věže.
V r. 1493 přešlo trutnovské panství do rukou Fridrichových synů Bernarda a Jana a majetkem Šumburků zůstává i v dalších desetiletích.
Roku 1511 se jmenují držiteli Trutnova bratři Heřman a Karel ze Šumburku. Oba provedli v r. 1515 rozdělení trutnovského panství. Heřman si ponechal mimo jiné "polovici zámku, kteráž leží nad řekou", některé pokoje, světnice a sklep pod zemí, dále "před zámkem příkop po půl mostu", dále "dvůr pod zámkem... mlejn pod hradem a s volejným mlejnem i duom koželužský...". I tak však zůstal majetek, který měli spravovat oba bratři, zvláště pak "plac v témž hradě společný buď, i také mosty, fortny, v tom žádný nemá jeden druhému překážky činiti v ničemž". Rovněž bran měli oba bratři užívat společně. Dále se pak domlouvají: "item co se pak dotýče té společnosti zámku Trutnova, i také toho placu a předhradí, tak jakž jest položeno, toho každý svými služebníky volně užívati bude moci, jestliže by toho ukázala potřeba i mezníky budem sobě moci podle cedule této udělati, most ze spolka, kdyby toho třeba byla, opraviti na společný a jednostajný náklad".
Smlouva mezi oběma bratry nám dokládá, že hrad byl oddělen od vlastního města příkopem, zdí a mostem. Příkop bychom asi měli hledat v prostoru dnešní Školní ulice i mezi muzeem a kostelem, kde je doložen archeologickými zjištěními. Existence hradního příkopu směrem k vnitřnímu městu dokládá obrannou autonomii hradu, a to nejen vůči nepříteli vnějšímu, ale i vnitřnímu - tedy trutnovským měšťanům.
Za Šumburků se na Trutnovsku děly nejroztodivnější věci. Za Heřmana a Karla ze Šumburku byly v polovině druhého desetiletí 16. století raženy ve staré hradní věži jistým Kývačem, Kadermannem a velkým Polákem falešné mince na způsob zhořeleckých haléřů a dobová patina jim byla dávána vařením ve smole. Tito padělatelé ve službách Šumburků byli nakonec zajati, uvězněni a v Praze upáleni. V r. 1514 dali Šumburkové zavraždit ze strachu před prozrazením hradního hejtmana Jiřího Javornického. Když se ten vracel v noci z krčmy do hradu, vrahové jej u lázně na místě tak rozsekali, že kusy jeho těla byly odnášeny v neckách. Středověk byl vskutku krutý.
V následujících desetiletích došlo k několika výměnám držitelů hradu. Za jednoho z nich, Adama Zilvára z Pilníkova, byl do hradu vpuštěn robotný lid, ozbrojený oštěpy a kyji, který měl přinutit trutnovské měšťany k účasti na honitbě. Měšťané se ale patřičně vyzbrojili, postavili proti hradu děla a zabránili dalším násilnostem a uchránili svou svobodu.
Před r. 1547 hrad pozvolna pustnul a bydleli v něm jen chudí řemeslníci. V r. 1547 zmocnil se moci na Trutnovsku kořistnický feudál a podnikatel Kryštof z Gendorfu. Ten začal přestavovat dosavadní gotický hrad, připomínající se r. 1538 jako zpustlý, v pohodlnější renesanční sídlo. R. 1550, jak píše S.Hüttel, byly znovu vystavěny velké kusy zdí a kamenné světnice, zbořená stará hradní věž. Vnější obranná funkce zámku byla vystřídána funkcí vnitřní. Feudální majitel ze svého sídla vedl útoky proti trutnovským měšťanům. S.Hüttel to dokumentuje např. zprávou o bouřlivých výjevech na hradě v r. 1560, když tu chtěl Kryštof Gendorf uvěznit městskou radu. Úprk měšťanů byl tak rychlý, že posádka ani nestačila zavřít bránu.
Po smrti Gendorfově upadal i význam zámku. V poslední čtvrtině 16. století zde byly prováděny ještě nějaké úpravy. Zámek byl v r. 1578 nově přikryt šindelem, v r. 1582 však silný vítr střechu strhl. Tragikomická událost se přihodila r. 1588 tesaři Mohaubtovi, když pod ním spadla část lešení a tesař zůstal viset dlouho za ramena a křičel.
V tomto období byl zámek městem různě využíván, mj. ke společenským událostem. Byly zde např. provozovány divadelní hry, inscenované jak trutnovskými měšťany, tak kočovnými společnostmi. V r. 1590 zde vystupovalo i loutkové divadlo. Přední trutnovští měšťané zde např. v r. 1579 uvedli hru o Hekastovi a bohatém muži, r. 1581 hru o rytíři Galmiovi. Bylo zde vyučováno i zpěvu. V r. 1591 tábořilo na hradě 300 krkonošských dřevařů. Když se toho roku stal novým královským hejtmanem Šťastný Kuneš z Jemník, začal hrad i stavení opravovat. Dal opravit sgrafitovou výzdobu, obnovit dřevěné části hradu a Simon Hüttel, kronikář a malíř, vymaloval všechna nová okna.
V roce 1599 připadl zámek s příslušenstvím městu, ale již roku 1600 vyhořel. Byl sice obnoven, ale v září 1647 dobyli Trutnov Švédové a zámek pobořili. Jejich dílo dokonali císařští, když nedlouho po nich pobořili hradní zdi a brány a hrad zapálili. Částečně byl pak zase opraven, v době velkého selského povstání roku 1775 byly sem z města přeneseny důležité listiny a cennosti.
Za vlády císaře Josefa II. byl zámek jako zřícenina darován panovníkovi a přeměněn ve skladiště soli. V letech 1852-53 byl starý zámek přestavěn pro nižší reálnou školu, později se stal objekt sídlem okresního muzea, jímž je dodnes. Pozůstatky středověkého hradu představují suterénní prostory muzea, v nichž je dnes provozována restaurace a music club Pod Hradem. Části hradních, resp. zámeckých stavebních konstrukcí však obsahuje ve hmotě zdiva i současná budova muzea. V prosinci 2017 byly otevřeny nové dlouhodobé expozice, které na hradní a zámeckou tradici objektu odkazují.
